Recenze: Fitbit Charge 2

Pozn. Obrázky budou do článku během dnešního dne doplněny.

Když se mi zhruba před půl rokem (už podruhé) rozlomil můj Microsoft Band 2 a já jej odeslal do servisu do Německa, upřímně jsem nečekal, že mi odpovědí bude neexistence jakéhokoli dalšího náramku a vrácení peněz. Fajn, uznávám, že jsem náramek užíval asi rok a de facto jsem za něj nezaplatil vůbec nic, neboť po roce každodenního využívání jsem dostal bez mrknutí oka peníze zpět. A já si mohl ihned koupit nějakého nástupce. Problém však byl v tom, že telefony se systémem od Microsoftu v tomto nejsou zrovna benevolentní a než spoléhat na neoficiální a dost poddimenzované aplikace na různé Xiaomi Bandy či Garminy, vydal jsem se cestou Fitbitu.

Fitbit má totiž ve Store oficiální a dost často aktualizovanou aplikaci, která se vlastně vůbec neliší od té, které je k dostání třeba na Androidu. Pro mě to byl důvod toho, že jsem si jako nástupce vybral Fitbit Charge 2, který mi na první pohled přišel vizuálně pěkný a co víc, nabízel dostatek funkcí, které při téměř každodenním sportování využiji.

Ještě než se začnu bavit o Fitbitu jako takovém, musím se smutkem říci, že je několik věcí, ve kterých je Fitbit Charge 2 lepší v porovnání s Microsoft Band 2, nicméně pokud jste měli tu čest tento náramek využívat, ani zdaleka neumí Charge 2 tolik, co MS Band. Ten byl totiž perfektně připraven pro systém Windows 10 – včetně Cortany, notifikací, synchronizace s MS Health Dashboard, Spotify a mnoho dalšího. Charge 2 funkčně zaostává, zcela narovinu. Kdybych ale MS Band 2 nikdy neměl, velmi pravděpodobně bych byl z funkcí Fitbitu nadšený. Pro lepší dokumentaci i tak celou recenzi pojmu stylem okrajového srovnání s Microsoft Band 2. Měl jsem možnost zhruba půl roku využívat i první generaci Xiaomi MiBand, nicméně ten je oproti oběma zmíněným natolik pozadu, že jej ani nebudu zmiňovat.

Měření kroků

Takový ten základ všech fitness náramků je měření kroků. V tomto pohledu mi vždy přišlo, že Band mé kroky spíše nadhodnocuje. Fitbit mi v tomto ohledu přijde přesnější, je to však čistě subjektivní pocit. V aplikaci pak můžete díky velmi pěkným grafům dohledat, v jakou hodinu přesně jste přešlapovali, samozřejmostí je možnost nastavování cílů. Zajímavostí Fitbitu je také hlídání, zda v každé napočaté hodině uděláte alespoň 250 kroků. Pokud tomu tak není, náramek Vám zavibruje v celou a padesát minut se zprávou, že na splnění tohoto minicíle máte 10 minut.

Měření kalorií a srdeční tep

Stejně jako v případě měření kroků, i zde mi vždy přišlo, že MS Band dost nadhodnocuje. Když mi po čase na běžeckém páse nahásil přímo stroj třeba 400 kalorií, MS Band zahlásil klidně o třetinu více. Pro srovnání vám Fitbit Charge 2 nenahlásí ani 400 ani 600, ale třeba 500. Co je správně, to samozřejmě netuším. Opět se dají nastavit cíle, sledovat hubnutí v čase a mnoho dalšího. Samozřejmostí je možnost zadávat přes aplikaci jídlo, které jste snědli, podle toho se Vám pak počítá Váš nutný výdej. Aplikace je však v tomto dost neintuitivní, takže je tato funkce spíše pro velké fajnšmekry. To samé platí i o hlídání vypitých tekutin.

Samotné měření spálených kalorií probíhá v závislosti na rychlosti srdečního tepu, v porovnání s MS Band mi přijde měření prakticky totožné a bez výkyvů. Fitbit Charge 2 dokáže zaznamenat i malé změny, v tomto ohledu dělá přesně to, co má.

Fitness funkce

S láskou vzpomínám na Band a jeho vynikající GPS či “workout režim”. Charge 2 v těchto ohledech dost ztrácí, současně však více než kdekoli jinde platí, že nemít zkušenost s náramkem od Microsoftu, ani bych se nad tímto nepozastavil.

Například při běhu si můžete zapnout měření podle GPS, které probíhá prostřednictvím spárovaného telefonu, současně lze ale zapnout i běžné měření náramkem. Celý systém je dost nepochopitelný a ve výsledku Vám v kolonce aktivit přibudou 2 aktivity současně – je proto potřeba si vybrat jen jeden způsob. A nyní pozor. Když jsem běhal prostřednictvím GPS, byla mi trasa vyměřena na 7.5 km. Současně mi ale Fitbit nic neukazoval a byl jakoby neaktivní – veškerá aktivita probíhala v samotné aplikaci v telefonu. Na druhý běh jsem zapl Fitbit a ignoroval GPS a telefon. Stejná trasa mi byla vyčíslena na 8.6 km. To je prostě obrovský rozdíl.

Na druhou stranu, Band měl sice vynikající měření, současně se ale velmi často stávalo, že připojení k signálu GPS trvalo klidně i 20 minut, což je extrém (20 minut stojíte v zimě a mezitím vám náramek hlásí, že hledá signál, to je chuťovka). Zde je vše bez potíží, aplikace se pochopitelně připojí k GPS v rámci vteřin.

Vybrat si můžete i další předvyplněné trackovací funkce, kromě běhu také posilování, běžecký pás, jízdní kolo, statické kolo (spinning, rotoped…), intervalový trénink a workout – což je ve slovníku Fitbitu vše ostatní. To je dostatečný počet, přesto mi trochu chybí vytváření samotných trackovacích funkcí. Veškerá měření probíhají naprosto korektně a zde se srovnávání s MS Band asi i vyhnu. Obě dvě zařízení prostě plní to, co plnit mají.

Měření spánku

V této disciplíně si Fitbit Charge 2 maže Microsoft Band 2 na chleba. Band 2 byl schopen bez manuálního zapnutí změřit čas spánku třeba 3 hodiny (ve skutečnosti jste ale spali 6), současně ale, pokud jste měli zapnuté manuální zapínání a například jste jej zapomněli vypnout, mohl statečně a sebevědomě hlásit, že jste prospali celý den, třeba 22 hodin. U Fitbitu se Vám nic podobného stát nemůže, měření spánku je totiž naprosto výborné, řekl bych, až geniální. Přesnost je opravdu na vteřiny, vše je automatické a dokáže zachytit i krátká, třeba minutová probuzení, při kterých se loučíte s přítelkyní odcházející do práce.

Další funkce náramku

A přicházíme k největšímu zádrhelu. Fitbit Charge 2 je vynikající náramek z pohledu fitness a měření všeho možného. Dokáže velmi přesně měřit kroky, kalorie, tréninkové činnosti, spánek. Současně ale Band 2 nabízel mnohem více funkcí pro běžné používání.

Notifikace sice na Fitbitu najdete, nicméně spolehlivě nefunguje ani jedna. Jakž takž funguje synchronizace s Outlook kalendářem, kdy vás dokáže Fitbit upozornit na nadcházející událost. Ještě s přimhouřením oka fungují notifikace na nějaké volání – tady se bavíme o úspěšnosti řekněme 50-70%. Co se týče textových zpráv, Fitbit Charge 2 mi prostě od začátku SMS zprávy neukazuje a žádné notifikace se nekonají. Upozornění na zprávy třeba z WhatsApp nebo Messengeru jsou tabu úplně.

Mimochodem, notifikace jsou opravdu čistě informativní a například pokud Vám někdo volá, z náramku neuděláte nic. Situace, kdy jste mohli třeba pomocí MS Band 2 hovor odmítnout a zaslat zpět SMS, to tu opravdu nečekejte.

Na Fitbitu najdete stopky a speciální relaxační režim. Upřímně, ten je (alespoň v mém případě) tak nějak k ničemu a moc jsem nepochopil, proč bych měl každý den nad náramkem dvě minuty dýchat. Pro nějaké nerváky je to ale možná fajn, alespoň se uklidní.

Velký nedostatek je nemožnost ovládat například Spotify či Hudbu Groove, což byla schopnost, kterou jsem na MS Band využíval prakticky denně. Podle všeho Fitbit zvažuje softwarovou aktualiaci a přidání této funkce do náramku, prozatím se však tak nestalo.

Celkový počet funkcí je oproti MS Band 2 prostě o poznání chudší. Nic to však nemění na tom, že Band 2 se zařadil mezi největší propadáky Microsoftu zejména z toho důvodu, že na náramcích takříkajíc prodělal i kalhoty. Ustavičně se totiž trhaly a vzhledem k nevyměnitelnosti pásku bylo jediným řešením náramek vyměnit za jiný. Zde je situace jiná – náramky jsou totiž odpojitelné a vyměnitelné. A ještě drobná poznámka – zatímco na oficiálním eshopu Fitbitu a na (nejen) českých eshopech najdete náhradní náramky klidně i za 1000 Kč a víc, z Wish (viz aplikace přímo na Windows Store) jsem si objednal čtveřici náhradních náramků v naprosto totožné kvalitě každý za 40 korun. To jen k tomu, kdyby se Vám chtělo trochu ušetřit. Nutné je také říci, že se Fitbit Charge 2 nosí subjektivně mnohem lépe, než Band 2. Materiál, váha a další způsobí, že o něm opravdu nemáte drtivou většinu dne ani šajnu.

Dalším obrovským plusem je baterka. Zatímco Band 2 vydržel maximálně dva dny a s používáním GPS dokonce jen několik hodin, Fitbit nemusím nabíjet klidně pět, šest dnů. Co se týče smotného nabíjení, trvá zhruba dvě až dvě a půl hodiny k nabití na 100%.

Velký rozdíl oproti Bandu je také v samotném ovládání. Nejedná se totiž o dotykový, nýbrž o akcelerometrický. V praxi to znamená, že dotykem nezmůžete nic, pro pohyb na samotném náramku je nutné na něj poklepat. Není to špatný nápad a při nižším množství funkcí i dostatečný, nicméně jednoduše řečeno – dotyk je dotyk.

Displej je i přesto velmi kvalitní, velmi dobře se čte za jakýchkoli podmínek. Stejně jako v případě Band 2 si však musím nechat zajít chuť pro používání v bazénu. Náramek totiž není vodotěsný, pouze vodoodělný. To znamená, že pot, teoreticky i sprcha, by mu neměly ublížit, pod vodu však určitě nepatří.


Aplikaci Fitbit si můžete stáhnout na Windows Store pro PC i mobilní telefony s Windows 10.

Přečtěte si také:

Diskuse

Buďte první kdo bude komentovat!

Upozornit na
avatar
wpDiscuz